Jen talent nestačí

Tento článek je o mém názoru na výkonnost sportovců a jejich potenciálu. Odráží se v něm mé zkušenosti a sledování úrovně sportovní přípravy jak u jednotlivců, tak v klubech. Možná je trochu kritický, ale věřím, že kdo si projde v hlavě, jak trénuje, tak se jej tento článek buď nebude týkat, nebo jej může dovést k zamyšlení nad svou dosavadní sportovní přípravou a zlepšení úrovně své výkonnosti.

Co sleduji, je jev, kdy mnoho sportovců spoléhá na svůj talent, který rozvíjí zpravidla rozvojem specializace daného sportu, např. tenista převážně tenisovým tréninkem. Úroveň tohoto talentu a dovednosti získané technicko-taktickým tréninkem spolu ze zkušenostmi získané např. ze soutěží je zpravidla také úroveň jeho aktuální výkonnosti.  

Pro lepší představu jsem nakreslil vizuální obraz, kde talent a dovednost (např. umět hrát tenis) jsou označeny červenou a zelenou barvou a jsou na stejné úrovni. Pokud tenista (tenis jsem si vybral příkladně pro lepší interpretaci) chodí jen na tenisové tréninky, kde je hlavní zaměření trénink tenisu a nerozvíjí ostatní složky sportovního tréninku jako např. rychlost, sílu, výbušnost či mentální přípravu, tak je to zpravidla i aktuální úroveň jeho výkonnosti.

S čím se setkávám je skrytý potenciál u těchto sportovců, kdy rozvojem zmíněných ostatních složek (např. rychlost, síla, výbušnost..) můžeme rapidně zvýšit výkonnost hráče a zlepšit jej nad úroveň druhého talentovanějšího hráče.

Tato část rozvoje je znázorněna fialovou barvou. Na obrázku můžete vidět 5 tipů hráčů (A,B,C,D,E) a můžete sledovat, kde je výkonnostní úroveň založená pouze na potenciálu z talentu hráče, a kde je úroveň zvýšeného výkonnostního potenciálu systematickým tréninkem silově-kondičních složek nebo mentální přípravy hráče. Tuto úroveň jsem označil žlutou barvou a jde o průsečík talentu, dovedností,  techniky, taktiky, silově-kondiční a mentalní přípravy. Můžeme vidět, že i méně talentovaní (hráč E) mohou získat úroveň více talentovaného hráče (hráč C) a můžou se dostat i výkonnostně výše.

Vše je o systematickém sportovním tréninku se zaměřením na rozvoj všech jeho složek.

Ptám se sportovců, zda cíleně rozvíjejí sílu, rychlost, výbušnost, vytrvalost a zda mají nějakou mentální přípravu. A jaké jsou odpovědi? V 90 a více procentech se dozvídám, že se tyto složky cíleně nerozvíjejí. Pokud někdo řekne, že má kondiční přípravu, narážíme většinou, že ta obsahuje kruhové tréninky nebo nějaké formy koordinačních cvičení či běhání. Ovšem rozebereme-li trénink detailněji, zjistíme, že cíleně nejsou nastaveny pro rozvoj zlepšení jejich výkonu a mnohdy je to spíše tzv. detrénink (trénink, který nepřispívá k rozvoji, ale naopak ke snížení výkonnosti) než trénink. Ptám-li se hráčů, kdo si plánuje svou přípravu a eviduje svůj tréninkový proces a výkonnost, tak zde jsem na 100%, že nikdo. Ptám-li se na tyto otázky trenérů, tak slýchávám, že na trénování ostatních složek není čas, nejsou podmínky, že to není důležité atd.

Je-li to tak, tak o čem je SPORT a jaké je jeho poslání?

U tréninku dětí panuje názor hlavně, že něco dělají a že je to baví”. Jenže ve sportu nejde jen o výkonnost, ale jde převážně o zdraví. Hlavním cílem sportovního tréninku je rozvoj výkonnosti s maximálním snížením rizika zranění. Zeptejte se svých trenérů, zda je to i jejich cíl.

Posláním SPORTU není sportovce zničit a vyždímat, ale umožnit mu aktivní, plnohodnotný, smysluplný a co možná nejdelší aktivní život. To znamená, že i po ukončení kariéry je sportovec plný energie a má kladný vztah k pohybu a sportu, byť už jen na amaterské, či rekreační úrovni.

Často slýchávám, jak chce sportovec být nejlepší a jak chce hrát jednou ty nejvyšší soutěže, ale začneme-li u něj chtít, aby se začal rozvíjet nad úroveň svého talentu, tak narazíme, že je to nad jeho síly a že nedokáže udržet motivaci, disciplínu a že nemá dostatek vůle dlouhodobě a systematicky na sobě pracovat. Proč by taky měl. Nikdo kolem to nedělá a tak mu jeho úroveň talentu stačí. Většinou narážím, že to je to nad síly i samotného trenéra a to je bohužel horší a smutná stránka.

Na závěr mám pro vás takový fiktivní příběh.

Představme si mladého průměrně talentovaného 14-tiletého kluka (jako např. hráč E na obrázku), který je v týmu fotbalistů a jeho výkonnost je na úrovni talent-dovednost (červená,zelená úroveň na obrázku). Bude to hráč s nejhorším časem na sprint, nejhorším skokem do výšky, nejslabší co se týče výbušnosti a silových složek. Umí ale dostatečně dobře hrát fotbal a stačí to na udržení se v týmu. On se ale rozhodne na sobě pracovat, trénovat a být nejlepší. Jeho trenér nemá čas to řešit. Najde si tedy profesionálního silově-kondičního trenéra. Začne pracovat na zlepšování ostatních složek sportovního výkonu. Tréninkem rychlosti, síly, výbušnosti, se dostane na úroveň, kdy bude nejrychlejší v týmu ve sprintu, jeho výbušnost se odrazí v tom jak rychle dokáže změnit ve hře směr a utéct soupeři, jeho vytrvalostní úroveň bude taková, že i v poslední minutě napálí sprint s míčem od poloviny hřiště s tou maximálně možnou intenzitou a díky svému talentu trefit branku dá rozhodující gól. 

Kde bude v tomto okamžiku úroveň jeho výkonnosti? Jaký zájem o něj bude? Jak se bude on sám cítit bude-li nejlepší a bude kvalitní hráč pro tým? Kde budou jeho spoluhráči, kteří budou nadále spoléhat jen na svůj talent? Co na to řekne jeho fotbalový  trenér?

Jen talent nestačí!

Zlepši se!  

Chtěj být nejlepší!

Autor článku

Marek Vinárek

Silově-kondiční trenér