Průlom

Je toho hodně, co hráči prožívají, myslí si, cítí a vnímají a jejich trenéři o tom nemají ani páru. Často se spíše jen domnívají a často se domnívají mylně. Jsou zvyklí dívat se na věci “svojí optikou“, způsobem “takhle to mám já, takhle to vnímám a chápu“ a proto je to takhle. Koučovací křeslo nabízí o dost více než defenzivně laděný rozhovor hráče s trenérem a dnes se podíváme, jaký průlom může zažít hráč díky prostému koučovacímu rozhovoru.

OTÁZKY A ODPOVĚDI

Už Sokrates položil základy koučování tím, že lidem kolem sebe kladl otázky. Objevil, že otázky aktivují myšlení, podněcují další zvědavost a pomáhají lépe se zorientovat uvnitř sebe i ve vnějších situacích.

Jednu takovou otázku jsem položil Pepovi, když jsme se bavili o jeho hře: „Když se na tu situaci teď díváme na videu, co se tam podle tebe děje? Popiš mi to, prosím.“

Po chvíli přemýšlení se mohl pustit do popisování události. V klidu, s odstupem času a bez emocí, bez kritického pohledu okolí, trenéra i sebe samotného. Popsal situaci krok za krokem, kouknul na ni “okem trenéra a pozorovatele“, jako by se díval na cizího člověka. Odstoupil sám od sebe, vystoupil ze své role a podíval se na celou věc s “odstupem a nadhledem“…

NAJEDNOU SE MU PŘED OČIMA ZAČAL ODVÍJET ZCELA JINÝ PŘÍBĚH…

ZASTŘENÁ SKUTEČNOST

Když jsme pod tlakem sportovního utkání, někdy vnímáme, vidíme a myslíme tak trošku zastřeným způsobem, skoro jako v mlze. Viníkem a nepřítelem jsou napětí, stres, strach, obavy, neschopnost uvolnit se a další vlivy, které “zkreslují skutečnost“. Ta je podbarvena “neklidným prožívání události“. Dá se také jednodušeji napsat, že neklid zkresluje skutečnost. Toto zkreslení má za následek sníženou schopnost orientace v události – vnímání je omezené, osobní zdroje něco brzdí, sebedůvěra klesá. Není to prostě ono, jako když jindy jedeme naplno a bez jakýchkoli zatížení.

Když se s odstupem času a emocí podíváme na stejnou situaci znova, můžeme něco nového pochopit a naučit se. Je to prostě jiný příběh a z něj vyplývající zkušenost se může v budoucnu hodit.

A tak Pepa náhle uviděl ten okamžik zlomu: při vybíhání na míč došlo k malinkému zaváhání, které si v zápase neuvědomil. Byl to jen kratičký moment. Při zpětném popisu situace objevil, že v něm v té chvíli zazněl tichý hlásek strachu. Krátká pochybnost, že rozhodnutí není správné. Tichoučká a nepozorovatelná pohnutka uvnitř, která se projevila v jeho jednání navenek.

Jak říká jeden z otců koučování, John Whitmore, „téměř každá vnější překážka má svou vnitřní složku“.

SÍLA OTÁZKY

Jedna krátká otázka, a tak velký průlom v pochopení! Dozvěděli bychom se odpověď, kdybychom místo otázky hráči dokola opakovali, co udělal špatně? Uvědomil by si Pepa svůj strach, kdybychom napadli jeho identitu klasickým způsobem, který známe pod větou: Čeho se sakra bojíš?

Okamžik hry, krátké momentum, nabízí vždy zcela ojedinělý a jedinečný proud nových informací a z nich vyplývajících možností. Prožitek hry je zcela specifický a když do něj nahlédneme skrze prožitek samotného účastníka, je nám hned vše jasnější. Co je jasné, nevytváří napětí a zlobu. A tak bychom mohli tyto možnosti použít a využívat lépe a lépe, jako zdroj posunu a učení se pro ty, se kterými pracujeme. Nese to však několik nároků především na trenéry: museli by se na chvíli ztišit, pochopit, že jednání hráče není možné mít zcela pod kontrolou a připustit, že hru vidíme, cítíme a vnímáme každý trochu jinak.

PRÁVĚ RŮZNOST POHLEDŮ NÁS VŠECHNY UČÍ…

Spolupráce může sloužit k tomu, abychom své pohledy a názory více sbližovali. Více si prostřednictvím komunikace ujasnili, jak na věci nazíráme a díky tomu se mnohem lépe orientovali v příběhu odehrávajícím se přímo na sportovišti. Tak se možná staneme lepšími průvodci a učiteli svým svěřencům a pomůžeme zrychlit tempo jejich učení.

Pro FitTrénink.cz, Michal Kosmál, sportovní kouč